Dnes zdravím především
ženy.
Dámy, máte nějaký blok, proč nejezdíte autem? Možná jste dlouho neřídila, jako já. A máte jen obyčejný strach, že se něco stane. Nebo máte potlačené sebevědomí tím, že vám manžel, partner či okolí tvrdí, že nejste tak úplně dobrý řidič. Nebo máte nějaké lehké trauma z řízení, ať už jste vůz někde lehce ťukla a dál se bojíte řídit?
Ať je to jakkoli, pomoc existuje. Jmenuje se
Ženy za volantem.
Začalo to úplně nevinně. Někde na
internetu na mě vyskočila reklama cílená na "Řízení auta pro ženy". To mě zaujalo,
neboť ti, kdo mě dobře znají, vědí, že řidičák sice mám, ale moc často neřídím.
Je to na mém „to do“ listu na každém ročním a měsíčním souhrnu, že „bych měla
častěji řídit auto“. Čím méně jsem
řídila, tím více se mi řídit moc nechtělo. Jednou to bylo, že prší a je mokrá
vozovka, podruhé, že sněží, potřetí, že si netroufnu jet vedle šaliny atd. Až
nakonec to dopadlo tak, že jsem řídila v průměru jednou za rok, což není
nic moc. Přála jsem si to změnit, ale nějak jsem se k tomu nemohla
dokopat.
Vzhledem k tomu, že moje snažení do této doby bylo pouze ústní, tzv. „někdy začnu skutečně řídit více“, uvědomila jsem si, že pokud za to nebudu muset něco dát – tedy nebude to pro mě mít nějakou hodnotu to snažení, nikdy nezačnu, a nebudu si toho vážit. Dokud tomu nedám hodnotu peněz, a ještě v současné době cennější komoditu – volného času, tak to pro mě nemá hodnotu žádnou. Takové to, jednou za rok řídit někde na parkovišti. Tak jsem se rozhodla, že teď to zkusím
